Zdánlivě jsem expedice povětšinou absolvoval jako osamělý poutník. Nebylo tomu tak, doprovázel mne líný přítel Dežo. Krok sám neudělá, všude se nechá vozit nebo nosit. Ale svými radami a schopností se neomylně orientovat je neocenitelný, takže jsem mu jeho lenost dávno odpustil. Kdo je Dežo? Jde o personifikaci GPS – při jedné cestě ztratila signál a můj humanitně vzdělaný přítel, který si vyložil zkratku GPS jako gipsy, zareagoval – on je akosi dežorientovaný, Dežo jeden.
Měl jsem i další průvodce. Druhým byl, až do této chvíle bezejmenný, mistr kresby. Krom malířského nadání má ještě jednu vlastnost. Vlastnost mně chybějící, a po pravdě řečeno, mně i odpornou – vlastnost dokonalé evidence. Tato odpudivá vlastnost však mnohdy byla velice užitečná. Tak mě právě napadlo, že bych jej pokřtil Daguerre? Či lépe přátelštěji Louis? Ano, napříště bude můj druh na cestách nosit jméno Lojza.
Třetím průvodcem je můj povoz tažený slušným stádem koní. Nikdy nezradil. Osvědčil se zejména při cestě do pekel. Samozřejmě, že se jmenuje, ale jméno je v seriózním mediu nezveřejnitelné.