aneb dynamické veřejné osvětlení
O problémech dynamického veřejného osvětlení jsem psal v první části tohoto pojednání [1]. A co teprve takzvané „biodynamické“ veřejně osvětlení! Pominu biodynamické osvětlení v interiérech. Tam má své opodstatnění. Musí se však provádět obezřetně, aby více neuškodila, než prospěla.
Ve veřejném osvětlení však biodynamické osvětlení nemá smysl. Změna náhradní teploty chromatičnosti není ničím opodstatněná. Snad jen snahou vydělat na oněch „biodynamických“ svítidlech.
Modré světlo
Začalo se hovořit o nebezpečném modrém světle. Přesněji o světelném záření v oblasti kratších vlnových délek, které odpovídají modré barvě. Zvěstovatelé šíří zprávy, které by bylo možné označit za poplašné. Dozvídáte se, že jde o životu nebezpečnou záležitost, protože je příčinou vzniku rakoviny, infarktu nebo alespoň obezity. Došlo to až tak daleko, že se lidé dožadují vypnutí osvětlení na přechodech pro chodce. Za méně riskantní považují to, že nebudou na přechodu dostatečně vidět a přejede je auto. To už je nepochopitelné a neuvěřitelné. Ale opravdu se tak v jednom městě stalo.
Nehodlám zpochybňovat fakt, že světlo ovlivňuje cirkadiánní rytmy či tvorbu hormonu melatoninu. Jde však o to, za jakých okolností k nežádoucímu působení dochází. Šiřitelé nezmiňují jednu zásadní věc. Za jakých expozicí k ovlivnění dochází. Jak vysoká musí být hladina osvětlení a jak dlouho musí působit. Z grafu na obrázku 1 [2] je zřejmé, že intenzity osvětlení odpovídající venkovnímu osvětlení ani po hodinové expozici nevyvolají nějakou významnější změnu. K podobnému závěru dospěl i Vědecký výbor SCHEER, který se podrobně této problematice věnoval na vyžádání Evropské komise – ve shrnutí práce se píše, že neexistují žádné důkazy o nepříznivých zdravotních účincích vyzařování zdrojů LED (svítidla, displeje) při jejich běžném používání [3].
Ono se dokonce ukazuje ([2],[4]), že je rozhodující celé spektrum posuzovaného záření. Není zvlášť významný rozdíl mezi působením světla „zlého“ s modrou složkou a světla „hodného“ bez této části spektra. To je ostatně zřejmé i z obrázku 1, kde je působení „modřejšího“ světla 4 000 K ještě zanedbatelnější než vliv světla barevně teplejšího 3 000 K, tedy pravděpodobně s nižším podílem modré.
Obr. 1 Běžné osvětlení v exteriéru neovlivní tvorbu melatoninu či cirkadiální rytmy ani při hodinové expozici
Přestože existuje řada podobných prací, tak panika v českých zemích dosáhla prvého vrcholu při nastavení podmínek pro získání dotací na veřejné osvětlení. Kdo nepoužije svítidla vyzařující světlo barevné teploty nejvýše 2 700 K, tak ztrácí body při hodnocení žádosti. Výrazně se snižuje šance získat dotaci. Přitom se jedná o změnu prakticky neměřitelnou. A co je podstatnější – takové omezení vůbec není zárukou snížení podílu modré složky světla. Ta může být vyšší, než u standardního světelného zdroje 3 000 K.
Vkrádá se nehezké podezření, že důvodem je odstavení zahraniční konkurence. Pro světlové firmy je český trh zanedbatelný, náklady na přetypování svítidla z 3 000 na 2 700 K tak zanedbatelné nejsou. Vím jen o jedné zahraniční firmě, která zařadila do portfolia 2 700 K – a okamžitě znatelně navýšila cenu.
Periferní vidění
Nejen, že „modré“ světlo nemá při běžném použití nežádoucí účinky, ale jeho absence ve vyzařovaném světle má naopak velmi vážné důsledky.
Periferní vidění zajišťují především tyčinky. Jejich citlivost je posunuta směrem ke kratším vlnovým délkám. Tyčinky například nevidí červenou barvu. Pokud se modrá složka spektra omezí, nebo dokonce odstraní, tak se zhorší periferní vidění. Jaký to má dopad na bezpečnou orientaci a pohyb v nočním prostoru je nasnadě. Řidič vozidla není schopen zaznamenat dění v okrajové oblasti. Nevidí zvíře nebo člověka vstupující do vozovky. Současně se prodlužuje několikanásobně reakční doba.
Obr. 2 Nárůst počet chyb v závislosti na barevné teplotě světelných zdrojů
Uvedené bylo potvrzeno i experimentálně [2] (obr. 2). Pokusné osoby na trenažéru řešily různé dopravní situace. Jednak při světle vysokotlaké sodíkové výbojky (“hodné světlo“, byť s malým podílem modré složky), jednak při svitu halogenidové výbojky („zlé světlo“). Významně vyššího počtu chyb se účastníci experimentu dopustili v prostředí s „hodným světlem“. Bylo to až o padesát procent. Jaké neblahé dopady to má v dopravě je zřejmé.
Absence modré může způsobit i to, že modré předměty splynou s pozadím. Zešednou. Džínové oblečky jsou nebezpečné. V oblasti modré je oko schopné rozlišit menší barevné rozdíly, zlepšuje se barevný kontrast.
Životní prostředí a modré světlo
Nemá smysl bádat nad jednotlivými typy světelných zdrojů. Je zcela jasné, že světelné diody budou mít téměř výhradní postavení. Mají jednu nepříjemnou vlastnost. S klesající barevnou teplotou klesá i jejich účinnost přeměny elektrické energie na světlo – měrný výkon. LED se studeným (zlým) světlem 4 000 K má až o 20 % vyšší měrný výkon oproti hodnější diodě 3 000 K. Aby se dosáhlo stejné úrovně osvětlení, tak to znamená, že je třeba zvýšit příkon svítidla o čtvrtinu. Mnohem hůře na tom jsou LED, které odbourávají celou modrou složku a svítí „jantarovým“ světlem (Amber LED). Ty mají měrný výkon významně nižší, v některých případech až o polovinu. Pro zajištění požadované hladiny osvětlení je jich zapotřebí dvojnásobek oproti diodám 4 000 K.
Z předešlého odstavce vyplývá, že s klesající barevnou teplotou vzrůstá příkon potřebný k zajištění osvětlení venkovního prostoru. To má dopad nejen ekonomický, ale také nepříznivý dopad na životní prostředí.
Pozoruhodné je, jak se s tím vypořádali (pseudo)ekologové. Srovnávají „hodné“ zdroje se sodíkovými výbojkami. Míchají jablka s hruškami. Bagatelizují normy pro veřejné osvětlení. Zapomínají na fakt, že pokud by se porušovaly normy s použitím zdrojů s vysokým měrným výkonem, tak by se opět snížila zátěž životního prostředí více než při použití „jantarového“ zázraku.
„Biodynamické“ osvětlení
„Biodynamickým“ osvětlením označují aktivisté takové, které v průběhu noci změní barvu vyzařovaného světla. I když v poslední době pochopili svůj terminologický přešlap a mluví o osvětlení s proměnlivou barevnou teplotou. Ale ani pak pro takové řízení osvětlení není sebemenší důvod.
Jak jsem již uvedl, z pohledu bezpečné dopravy je žádoucí svítit zdrojem s modrou složkou. Takže je žádoucí provozovat takové osvětlení po celou noc. Není důvod, aby řidič jedoucí po půlnoci měl horší podmínky pro vidění než ten, který jel večer. Naopak, k největšímu počtu dopravních nehod v noci dochází po půlnoci do druhé hodiny ranní.
Z pohledu přírody – nebudu rozporovat, zda je dopad skutečně tak drastický, jak tvrdí aktivisté, vesměs přírodovědně nevzdělaní. Též ho nemám. Tak připustím, že je možné, aby se v blízkosti veřejného osvětlení nacházet vzácná flóra či fauna (i když, ta by snad utekla). Pak si ovšem zaslouží, aby nebyla vystavena modré složce světla ani po část noci, zejména ne večer, když se ukládá ke spánku.
Ostatně, modrou obsahuje i světlo Měsíce. Příroda je uvyklá hodnotám na úrovni svitu za úplňku. Nižších hodnot nabývá intenzita veřejného osvětlení již pár metrů od krajnice. Je tedy otázkou, zda by takové osvětlení mělo pro přírodu vůbec smysl. Ale nevylučuji, že by to v některých případech smysl mít mohlo.
Nastávají dva případy. Buď to místní přírodě nevadí a pak je žádoucí svítit bezpečným, „modrým“ světlem po celou noc. Nebo jí to vadí – pak je potřeba ji chránit, ale samozřejmě po celou noc. Je ovšem nezbytné současní učinit nějaká opatření pro bezpečnost dopravy. Například omezit v daném úseku povolenou rychlost.
Vždy je třeba zvážit co má větší význam – zda bezpečnost v dopravě nebo ochrana vzácného tvora či květeny. Smysl „biodynamické“ osvětlení nemá žádný.
Více o „biodynamice“ a modrém světle naleznete na webu [5].
Mamon a sláva
Zůstává otázkou, proč se najednou objevil strašák modrého světla a nutnosti „biodynamicky“ svítit.
Hlavním důvodem je mamon. „Biodynamické“ osvětlení znamená nahradit část „toxických“ diod oněmi „jantarovými“. S trochou šikovnosti vystačí jeden napájecí blok doplněný o řídící člen. V sériové výrobě to znamená navýšení výrobní ceny svítidla nejvýše o několik desetikorun. Samozřejmě prodejní cena takového svítidla je násobně vyšší – je to přece „biodynamické“ svítidlo!
Pseudoekologičtí aktivisté jsou kapitola sama pro sebe. Těm jde hlavně o slávu. Zachraňují lidstvo, zvěř, květenu, planetu… Že tak škodí životnímu prostředí, je druhořadé. A naopak – neškodí, když dostanou i nějakou kačku.
Literatura:
[1] Maixner, Chytrost nejsou žádné čáry aneb dynamické veřejné osvětlení. Světlo, 5/2019
[2] Lighting Research Center. Rensselaer Polytechnic Institute – Response to the American Medical association report „Human and Environmental Effects of Light Emitting Diode Community Lighting“, 2017
[3] Opinion on Potential risks to human health of LEDs – SCHEER 9th plenary meeting 2018_06_5-6
[4] Nagare a kol., Effect of White Light Devoid of “Cyan” Spectrum Radiation on Nighttime Melatonin Suppression Over a 1-h Exposure Duration, JOURNAL OF BIOLOGICAL RHYTHMS, Vol. XX No. X, Month 201X 1-10
[5] Modré světlo, jak je to doopravdy: www.modresvetlo.cz