Bludné cesty veřejného osvětlení

Zcela nový způsob, jak přimět obce k rozbití obecního prasátka je přeřazení komunikací do méně náročných tříd osvětlení.

Ty jsou definovány v souboru norem [1]. Ke každé třídě jsou pak přiřazeny určité parametry, které je nutné splnit, aby osvětlení bylo vyhovující.

 Třídy osvětlení

Jen ve stručnosti popíšu základní charakteristiky nejběžnějších tříd osvětlení. Nejvyšší nároky jsou předepsány ve skupině označované ME. Ta se vztahuje na komunikace pro motorová vozidla pohybujících se rychlostí nad 30 km/h. Kvantitativním požadavkem je průměrný udržovaný jas povrchu komunikace. Dále se sleduje rovnoměrnost osvětlení, oslnění a činitel osvětlení okolí. Ten popisuje, jak špatně nebo dobře je osvětleno okolí vlastní vozovky. To je důležité proto, aby byl řidič s dostatečným předstihem informován o dění mimo komunikaci. Kdyby okolí nebylo osvětleno, tak by spatřil zvíře vbíhající na silnici až když by bylo v jízdní dráze. A nemusí to být vždy jen zvíře.

Umírněnější v počtu požadavků, než bylo u předchozí třídy, má třída osvětlení CE. Je určena především pro motorovou dopravu v případech složitější situací,. Např. na kruhových objezdech, obchodních třídách, v místech vzniku dopravní zácpy. Také tam, kde není možné navrhnout třídu ME z důvodů nesplnění podmínek pro výpočet, například na krátkých nebo zatáčkovitých úsecích. Pro třídu CE jsou předepsány pouze průměrná udržovaná osvětlenost a celková rovnoměrnost osvětlení.

Poslední z tříd, na které chci upozornit, je třída osvětlení S. Je určena pro komunikace určené chodcům a cyklistům. A to na stezkách pro ně určených, v odstavných pruzích, nebo částech komunikace, ležících odděleně, nebo podél vozovek dopravních tahů. Určena je také pro pěší zóny, parkoviště, komunikace v obytných zónách. Tedy místech, kde se může vyskytnout také automobil, ale jedoucí rychlostí do 30 km/h. A ještě jen tak, že daným místem neprojíždí, pouze zajíždí k domu, nebo zásobuje obchod apod. Ve třídě S je předepsána průměrná udržovaná osvětlenost a minimální přípustná. Přitom je důležité, aby ona průměrná osvětlenost nebyla překročena o více jak polovinu. Pak by totiž bylo osvětlení příliš nerovnoměrné. Dost často tuto podmínku nedodrží zejména nekvalifikovaní počtáři (byť se za kvalifikované vydávají).

Udržovaná hodnota

Zastavím se u termínu „udržovaná hodnota“. Ve všech případech se v normách udává hodnota hladiny osvětlení (osvětlenosti nebo jasu) jako hodnota udržovaná.  Každá osvětlovací soustava stárne. Klesá množství světla produkované světelnými zdroji i světla vystupujícího ze svítidla (to platí i pro LED). Proto je na počátku soustava „předimenzovaná“, aby i na konci intervalu údržby zajišťovala dosažení předepsané hladiny osvětlení. Pro běžné soustavy je hodnota udržovacího činitele kolem 0,8. Je-li předepsaná průměrná udržovaná hodnota osvětlenosti 10 lx (třída osvětlení CE4), pak na počátku bude průměrná osvětlenost 10/0,8 = 12,5 lx. Zmiňuji se o tom proto, že je běžná praxe nesolidních prodavačů ukázat, jak jejich soustava svítí lépe než ta původní. Změří osvětlení u staré, znečištěné soustavy se zdroji na konci jejich života a porovnají to s novou soustavou s čistými svítidly, novými světelnými zdroji. A ejhle – nová soustava svítí více. Ve skutečnosti tomu tak často není.

A ještě jedna poznámka k takovému měření. Většina zdrojů. které se používají ve veřejném osvětlení má na počátku nedefinovatelně vyšší světelný tok, než po tzv. zahoření. Může to být i o desítky procent. To znamená, že i hladina osvětlení nezahořelé soustavy je až o desítky procent vyšší, než u soustavy nové a mnohem vyšší, než je udržovaná osvětlenost. A opět zdůrazním, platí to i pro světelné diody – LED.

Porovná-li nesolidní prodavač starou (vesměs neudržovanou soustavu) s novou, nezahořelou, tak může vykázat třeba dvojnásobnou hodnotu osvětlenosti oproti té staré. Ovšem již za rok může prodavačova soustava produkovat méně světla než ta původní. Je třeba srovnávat srovnatelné.

Zatřídění

Z popisu jednotlivých tříd osvětlení je zřejmé, že nejvyšší požadavky jsou kladeny na soustavy osvětlující komunikace s třídou osvětlení ME. Poté CE a nejméně náročná je třída S. Toho začali v poslední době zneužívat nesolidní prodejci.

V třídě osvětlení skupiny CE jsou nejmenší nároky vzneseny ve třídě CE5. Tam je požadavek na hodnotu udržované osvětlenosti jen 7,5 luxu s rovnoměrností 0,4. To znamená, že minimální osvětlenost nesmí klesnout pod hodnotu 7,5×0,4 = 3 luxy. Ve třídě S3 je požadavek na udržovanou osvětlenost stejný, ale minimální osvětlenost postačí poloviční, tedy 1,5 lx. Pokud se použije ještě nižší třída, tak samozřejmě požadavky klesají. Dosáhnout takových hodnot není obtížné. Naopak, problémem se stává zajištění nízkých hladin osvětlení. Je to možné snížením světelného toku svítidla, tedy snížením jeho příkonu, nebo většími roztečemi mezi svítidly. Prakticky použitelná vysokotlaká sodíková výbojka má příkon 50 W. Pokud i s takovým zdrojem je udržovaná osvětlenost příliš vysoká, není již možné dále snížit příkon. Musí se tedy umístit svítidla s většími roztečemi. To nejde vždy. Buď proto, že se musí zachovat současné umístění stožárů, nebo proto, že mezi vzdálenějšími svítidly již není zajištěna požadovaná minimální osvětlenost.

Z uvedeného vyplývá, proč se skupina tříd S stává tak populární. Jen s trochu solidnějšími svítidly se světelnými diodami (LED) je totiž možné splnit požadované s příkonem nižším než zmíněných 50W (s klasickým předřadníkem je příkon dokonce 60W a více). Úspory jsou na světě!

Jiným důvodem pro takové přetřídění je to, že je pak umožněno použití parkových (dekorativních) svítidel místo technických (obvyklých pro osvětlování komunikací). To se děje tam, kde si architekt nebo radní města umanou, že použijí taková (dekorativní) svítidla i na komunikaci pro motorová vozidla. Avšak „jejich“ svítidla nejsou sto toho dosáhnout. Přitom aktéři chtějí působit dojmem odborníků dodržujících normy… Tak se přetřídí vozovka do oné populární skupiny.

Můj známý právník by řekl, že se konání třídičů neslučuje s dobrými mravy. Já dodám (což by jistě dodal i on), že takovým jednáním ohrožují majetek, zdraví i životy uživatelů dopravní cesty. Je neuvěřitelné, že autorům takových řešení nevadí pomyšlení, že díky jejich obchodnímu „úspěchu“ může někdo dojít újmy. Kdyby to byl jen vyvrknutý kotník nebo pomačkaný plech na nešťastníkově voze.

Zatřídění v praxi

Na obrázku 1 je komunikace vedoucí z rychlostní komunikace do centra jednoho moravského města. Vozovka je lemována chodníky, na severu dokonce zčásti odděleném zelenou plochou. Nejde tedy o komunikaci, kde by byl účastníkem dopravy chodec. Byť jeho přítomnost není vyloučena (zejména ne na přechodu :-)).

Smyslem tohoto článku není vysvětlovat způsob, jakým se stanovují třídy osvětlení. Proto jen velice stručně. Projektant zatřídil zmíněnou komunikaci do tzv. světelné situace B2. Což bylo bezesporu dobře. Ovšem této světelné situaci odpovídá skupina tříd osvětlení ME. Po upřesnění, vycházející z údajů projektanta, to je ME4b. Norma připouští třídu osvětlení CE v případě, že není možné (norma říká nepraktické) použití jasových požadavků (tedy skupiny ME). V našem příkladu je možné použít kritéria stanovená pro třídu CE4. Je vyloučené použití skupiny tříd osvětlení S.

Nekorektní projektant zamává neznalému starostovi před očima tabulkou z normy (viz tab. 1) kde jsou uvedeny třídy osvětlení s porovnatelnými hladinami osvětlení. Právě tam je uvedeno, že třídu ME4(b) lze porovnat s třídou CE4. A je tam uvedeno i to, že třídu osvětlení CE4 lze porovnávat s třídou S2. Velmi důležité je ono slůvko porovnat. To neznamená nahradit. Tabulka totiž opravdu slouží jen k porovnání. A to sousedních oblastí s odlišnými požadavky na osvětlení. Rozdíly nemají být větší než dvě porovnatelné třídy. Bude-li tedy „naší“ komunikaci křižovat cyklistická stezka, tak nesmí být zatříděna do třídy osvětlení  méně náročné, než je S4. Ale rozhodně to neznamená, že lze vozovku ME4 osvětlit jako S2.

Projektant zmíněnou komunikaci zařadil dokonce do třídy osvětlení S3. Smyslem tohoto naprosto neprofesionálního konání byla evidentní snaha použít parková svítidla. Svítidla, která nebyla schopna osvětlit komunikaci s vyššími nároky. Pozoruhodné je, že existují svítidla, která jsou vzhledově velice podobná těm projektantovým, přitom však mají mnohem lepší fotometrické parametry… jsou schopna zajistit splnění požadavků normy. Skutečných požadavků, ne těch účelově pokroucených.

Nemohu blíže specifikovat ani jedno ze zmíněných svítidel. Důvody jsou nasnadě. Snad jen sdělení – svítidla, která si jsou velice podobná mohou svítit zcela odlišně (obr. 2). Proto záměny vyprojektovaných svítidel jinými, byť na první pohled stejnými, nelze provést bez doložení, že zaměňující svítidlo zajistí přinejmenším stejně kvalitní osvětlení jako to původní. Takovým doložením může být jedině kvalifikovaný výpočet.

Upřímně řečeno… nevím jak rozlišit korektního prodejce od třídiče. Mezi třídiči se objevují i doposud solidní firmy.

 Literatura a odkazy:

[1] ČSNCEN/TR 13201-1 Osvětlení pozemních komunikací – Část 1: Výběr tříd osvětlení ČSN EN 13201-2 Osvětlení pozemních komunikací – Část 2: Výkonnostní požadavky ČSN EN 13201-2 Osvětlení pozemních komunikací – Část 3: Výpočet výkonnostních parametrů ČSN EN 13201-2 Osvětlení pozemních komunikací – Část 4: Metody měření výkonnostních parametrů