Úvodem
V poslední době se stále častěji mluví o chytrých osvětlovacích soustavách. Vnitřních i vnějších. Chytré veřejné osvětlení, které zajistí nejrůznější služby. Počínaje dynamickým osvětlením (bio i nebio) a konče chytrou nabíječkou pro neméně chytrý telefon nebo dokonce elektrovůz. Samozřejmě také chytrý.
Ne vždy, co je „chytré“ je také prospěšné. Byť se to zprvu jako prospěšné jeví. Začnu prostým dynamickým, nikoli “bio“ osvětlením.
Dynamické osvětlení – navýšení
Dynamické nemusí znamenat vždy zatlumení osvětlení. Může znamenat i navýšení. Navýšení hladiny osvětlení.
V době světelných diod to není nemožné. Dokonce to ani nemusí znamenat nárůst investičních nákladů. Úkol je možné řešit třeba tak, že se použijí svítidla s vyšším světelným výkonem a v obvyklé situaci se provozují s výkonem sníženým. To ostatně diodám prospívá, nižší budící proud znamená obvykle vyšší měrný výkon, lepší tepelné poměry – tedy opět lepší měrný výkon, ale i delší dobu života.
Navýšení hladiny osvětlení řeší dokonce norma. Norma ČSN P 36 0455 [1]. V té se ve článku 4.4.4 praví, že se doporučuje navrhnout osvětlovací soustavu tak, aby bylo možné ji provozovat také na úrovni průměrné udržované osvětlenosti (jasu) o stupeň vyšší, než odpovídá jejímu zatřídění podle ČSN CEN/TR 13201-1 [2]. Důvod je vcelku nasnadě. Jde o to, aby bylo možné zvýšit úroveň osvětlení v případě kritických situací. To mohou být práce na silnici, přeložení dopravního proudu z hlavní na vedlejší komunikaci, překážka na povrchu vozovky – například výkopové práce nebo dopravní nehoda.
Přitom je nezbytné dbát na to, aby navýšením v jedné části komunikace nevznikly nepřiměřené přechody v úrovních osvětlení. Způsob odvisí od konkrétní situace. Bude-li se osvětlovat jedna jáma na kilometrovém úseku, tak postačí, když se přisvětlí relativně krátký úsek. Složitější situace nastává v případě, že se navyšuje hladina osvětlenosti v delším, nebo celém úseku komunikace. Potom je nezbytné zkontrolovat, zda nedochází k vysokým rozdílům úrovně osvětlení také v navazujících souběžných komunikacích. Pochopitelně také v ulicích příčných, do kterých může z přisvětlené vozovky řidič odbočovat. I to řeší zmíněná norma [1].
V článku 4.1.13 se praví, že mezi osvětlením sousedních oblastí (obvykle ulicí) nesmí být větší rozdíl, než dvě (porovnatelné) třídy osvětlení (viz Tabulka 1). To znamená, že například na komunikaci třídy osvětlení M4 smí navazovat M6, ale ne M1. V okamžiku, kdy se navýší pro příkladnou komunikaci úroveň osvětlení o jeden stupeň, tedy na třídu osvětlení M3, tak je případně navazující M6 již nedostatečně osvětlena a musí se úroveň zvýšit také o jednu třídu, tedy na M5. V případě dlouhé navazující ulice postačí jen přiměřený úsek. Což je však nezbytné provést velmi uvážlivě.
Tabulka 1| – Navazující třídy osvětlení
Popsané navyšování tříd v sousedních oblastí zdánlivě hrozí dominovým efektem. Pro jeden kritický úsek by se nakonec navýšilo osvětlení v celém městě. Je to opravdu jen zdánlivé. I v případě velmi krátkých navazujících úseků by se domino zastavilo za druhou křižovatkou (viz obr. 1).
Obr. 1 – Třídy osvětlení v „normálním“ stavu – vlevo, po navýšení o jeden stupeň – vpravo. Dominový efekt nenastává.
Jen pro úplnost – Navazující neznamená nahrazující. Není přípustné použít tabulku 1 na přetřídění komunikace z jedné skupiny tříd do jiné. Například není dovoleno komunikaci třídy osvětlení M4 přetřídit do třídy osvětlení P4. Avšak na takovou komunikaci může navazovat komunikace s třídou osvětlení C2 až C5 (nikoliv C0 nebo C1) nebo P1 až P4 (nikoliv P5 nebo P6). Je však možné nahradit, přetřídit, komunikace třídy M do „konfliktní“ třídy C podle tabulky 2 normy [2] v závislosti na hodnotě průměrného součinitele jasu QO.
Jen prozradím – navýšit úroveň osvětlení oproti zatřídění podle normy je možné i bez dříve uvedených pohnutek (havárie, díra ve vozovce…). Třeba v místech s vysokým společenským významem – před operou, hudební arénou nebo jinak význačným objektem. Ale také tam, kde je vyšší riziko dopravní nehody nebo kriminality.
Dynamické osvětlení – ponížení
Opak povýšení je ponížení. Běžně se s tím lze setkat v nejedné vesnici i městě. V noci přece skoro nikdo nejezdí, tak proč svítit intenzivně? Někdy obecní zastupitelstvo dojde k extrémnímu rozhodnutí nesvítit vůbec.
K úplnému zhasnutí lze jen poznamenat, že to je jeden z nejdražších způsobů šetření (viz [3], [4], [5]). JIž „šetření“ způsobem svítit „ob stožár“ má neblahé důsledky. Jsou známé dopady takového počínání. Neuvěřitelný nárůst kriminality a dopravních nehod. Jsou známá čísla z britského Lancashire, kde se celkově zvýšila zločinnost o 55 %; krádeže v obchodech a bytech vzrostly o 65 %; aut bylo vykradeno o 13 % víc, nočních chodců bylo přepadeno o 25 % více.
Podle zprávy britského ministerstva životního prostředí z doby energetické krize vzrostla nehodovost s následkem těžkých a smrtelných úrazů o 12 %. Přitom v denním období naopak o 6 % klesla. Noční nárůst byl způsoben snížením úrovně veřejného osvětlení. Naštěstí byla současně omezena povolená rychlost a také se snížila hustota dopravy vlivem nárůstu cen pohonných hmot – proto onen pokles nehodovosti za dne. Bez těchto vlivů by noční nehodovost stoupla o poznání víc. Pozoruhodné je vyhodnocení „úspor“. Náklady na odstranění škod vzniklých zvýšenou nehodovostí dosáhly hodnoty šest milionů liber. Úspory na energiích byly sto tisíc – šedesátkrát méně! Podobné dopady jsou známé i z nedávné doby.
Jen z uvedených několika příkladů je vidět, že nesvítit, nebo bezdůvodně zatlumit veřejné osvětlení, není nejlepší nápad. Omezení úrovně osvětlení, které by bylo provedeno neuváženě, je značně prodělečný podnik.
Snížit osvětlení je možné jen tehdy, pokud k tomu nastane vážný důvod. Je pár možností. Například pokud po nějaké komunikaci projedou za dne stovky aut za hodinu a v noci jen pár zbloudilých, pak je možné, že bude přípustné a oprávněné snížit třídu osvětlení. Pokud to dovolí i ostatní parametry určující úroveň osvětlení.
Povětšinou je to však možné pouze o jednu třídu osvětlení. Ať už je to skupina M, C nebo P. Žel, řada „expertů“ nabízí obcím snížení příkonu po večerníčku na polovinu a v pozdních hodinách i více. Je to nekorektní, protože změna mezi jednotlivými stupni je menší, odpovídá vnímání zraku. Například pro třídu osvětlení M3 je požadovaný udržovaný jas 1 cd.m-2, pro třídu M4 to je 0,75 cd.m-2, což zcela jistě není polovina. Polovina odpovídá dvěma stupňům (M5). Podobně tomu je i u skupiny C či P.
Argumentace, že v noci skoro nikdo nejezdí, neobstojí. Proč by měl mít noční poutník horší osvětlení pří stejném vlivu okolí na jeho vidění jako v době večerní? Ať už je poutníkem řidič nebo pěší. Pokud na úseku dlouhém 250 m projede brzy po setmění 200 automobilů za hodinu, tak je jejich průměrná vzájemná vzdálenost rovna právě oné délce. To za předpokladu, že pojedou v obci povolenou rychlostí. V průměru se tedy ani nevidí. Stejně tak je na onom úseku opuštěn ojedinělý noční šofér. Večerní i noční naprosto shodné podmínky. Proč by tedy měli mít rozdílnou úroveň osvětlení? Není důvod. Spíše naopak. Noční řidič může být mnohem unavenější a lepší vidění by mu usnadnilo cestu bez nehody.
Snížit hladinu osvětlení není vhodné ani tam, kde je vysoké riziko kriminality, nebo v místech s vyšším podílem nehodovosti v nočních hodinách.
Dynamické osvětlení – ponížení „chytré“
Nemám rád slůvko „smart“ nebo „chytré“ v souvislosti s nějakým předmětem nebo třeba osvětlovací soustavou. Sami o sobě nejsou nikterak bystré. Jsou tak smart, jako je smart jejich konstruktér.
Přesto se takové osvětlovací soustavy vyskytují a stávají se oblíbeným prodejním artiklem. Nebudu to v tomto článku rozebírat, jen zvídavého čtenáře odkážu na článek ve starším čísle tohoto časopisu [6].
Neštěstím je, že takové soustavy navrhují nepříliš zdatní „experti“, kteří používají podobně „kvalitní“ prvky. Tak se stane, že se rozsvítí svítidlo až po průjezdu automobilu, nebo se nerozsvítí vůbec. Rozsvěcuje se obyčejně jen to nejbližší svítidlo, v lepším případě ještě následující. Nedávno přišel o život chodec na přechodu s „chytrými“ LED knoflíky ve vozovce. Čidlo, které je má rozblikat, reagovalo zcela náhodně. Dost možná, že se řidič na jejich rozblikání spoléhal. Stav bez blikání vyhodnotil tak, že nikdo nejde. Šel…
Ale budu předpokládat, že čidla ovládající soustavu veřejného osvětlení budou správně umístěna, mít správnou citlivost a budou fungovat naprosto spolehlivě. Aby však bylo osvětlení vyhovující, tak nesmí svítit pouze jedno nebo dvě svítidla. Měla by současně svítit alespoň ta svítidla, která jsou zahrnuta do výpočtu jasů. To je dvanáctinásobek výšky svítidla nad vozovkou za místem směru pohledu řidiče a pětinásobek před místem směřování pohledu. Hrubým odhadem to znamená, že by před vozidlem měl být osvětlen úsek délky přibližně sedmnáctinásobku výšky svítidla. Pro svítidla běžné kvality to znamená, že asi pět by jich mělo svítit současně.
Pro osvětlení skupiny P by postačilo méně, protože se účastníci dopravy pohybují pomaleji. Tam by bylo možné převzít pravidlo pro výpočet osvětlenosti a rozsvěcet tři, čtyři svítidla. Rozhodně by mělo být v provozu svítidlo i ve vzdálenosti jedné rozteče za chodcem. To pro pocit bezpečnosti. Nejen pocit, on to totiž bezpečnostní prvek fakticky je.
Dlužno ještě podotknout, že takto provozovaná osvětlovací soustava se bude při průjezdu každého vozidla rozsvěcet a posléze pohasne. To může v řadě případů působit rušivě na okolí. Dokonce rušivěji, než kdyby svítila s plným světelným tokem po celou noc. Trochu může pomoci pozvolný pokles světelného toku po uklidnění situace, odjezdu auta, odkráčení chodce. Pozvolný náběh však možný není.
I obyčejné dynamické osvětlení, které bude dobře navržené a správně fungovat, může nepříznivě působit na okolí. A co teprve takzvané „biodynamické“ veřejně osvětlení!
“Biodynamické” osvětlení
Pominu biodynamické osvětlení v interiérech. Tam má své opodstatnění. Musí se však provádět obezřetně, aby více neuškodila, než prospěla.
Ve veřejném osvětlení nemá “biodynamické” osvětlení smysl. Změna náhradní teploty chromatičnosti není ničím opodstatněná. Snad jen snahou vydělat na oněch „biodynamických“ svítidlech.
O tom však více v příště.
Literatura:
[1] ČSN P 36 0455, Osvětlení pozemních komunikací – Doplňující informace
[2] ČSN CEN/TR 13201-1 (36 0455) Osvětlení pozemních komunikací – Část 1: Výběr tříd osvětlení
[3] zn. JPI: Veřejné osvětlení v Anglii, IZ Světelná technika 1981
[4] Berounský, B.: Osvětlení a bezpečnost. Bezpečná práca, 3/1986
[5] Schreuder, D.A.: Osvětlení, nehody a zločinnost, Světelná technika 2/1993
[6] Maixner, T. O chytrém veřejném osvětlení. Světlo, 1/2017
Text byl publikován v časopisu Světlo 5/2019